O našich rodinách v ANGLII

Naše rodina byla úplně super. Abych začal od začátku, hned první večer, když nás naše ,,ubytovatelka“ vezla domů, shledali jsme, že jí v autě nefunguje tachometr, ale přesto jsme poznali, že jedeme abnormálně vysokou rychlostí.  Jmenovala se Julie a měla dva syny ve věku 14 a 16 roků.

 Domeček, v němž rodina včetně mě a mého spolužáka bydlela, byl docela malý, ovšem vešlo se do něj 7 televizí a 3 notebooky. Toto zjištění nás velmi potěšilo, protože jsme si mohli napsat e-mail domů či kamarádům. Náš pokoj také nebyl moc velký, ale televizi jsme tam měli. Spali jsme na palandách a mně se na ní spalo přímo výtečně.

 K snídani jsme každé ráno dostávali toast s nuttelou a černý čaj s mlékem. K tomu jsme měli obědový balíček se sendvičem, ovocem a sušenkou, který jsme si vozili s sebou na výlety i do školy. K večeři jsme obvykle dostávali nějaké teplé jídlo a musím podotknout, že naše hostitelka vařila opravdu znamenitě.

Jednou ráno nás vezla Julia k autobusu a byli jsme ve značném skluzu. Na silnici se pracovalo a jezdilo se pouze jedním pruhem. Julia to vzala po chodníku a na právě projíždějící mercedes křičela: „Go, go stupid cow!“ No a hned poté to vzala na semaforu na červenou mezi cyklisty. Naštěstí se nikomu nic nestalo.

 Ano, opravdu jsme si v anglické rodině užili spoustu legrace a hned bychom se tam vrátili.

FN, 13